Sraz opilců v Čechách aneb Pátek třináctýho má tradici -až na dvě vyjímky- pokračující od roku 1999, v případě přestupných roků nám nastaly hned dva pátky třináctého za sebou v lednu i únoru, proto jsme pořádali sraz vždy jen v jednom z nich. Naopak se konalo několik mimořádných srazů mimo termín, to když pátek třináctého byl v některém roce jen jednou a našim milým opilcům nestačil. V tradici chceme pokračovat, i když, jak všichni vědí, rok od roku je uplatnění terénní techniky mimo vyhrazené tratě komplikovanější. Proto se také snažíme udržet účast na našich srazech v rozumné míře, účast přes 80 aut už patří nenávratně minulosti, v současnosti navštěvuje naše srazy průměrně  40 strojů.  Děkujeme za účast i za ukázněnost řidičů i jejich posádek a naviděnou při dalším termínu.

 Srazům Pátek třináctýho předcházely akce pod názvem Chobotroad zalozené rakovnickým offroadistou, motocyklistou, sběratelem a v neposlední řadě trampem Chobotem. Po dvou letech (v roce 1997) se mu do organizace začal montovat autor těchto stránek, nastaly boje a hádky o způsob, jakým tyto srazy pořádat, postupem času došlo ke kompromisu v podobě zkrácení silničních úseků a postupnému ústupu z veteránských projížděk k offroadovým úsekům tratí. Kromě zmíněných sporů ovšem byly i spousty hezkých výletů, motovandrů, návštěv ,,konkurenčních,, srazů našich přátel a mnoho jiného. Mezitím narůstá účast našich srazů, počtem atakujících devadesátku strojů. Postupem času se několikrát přesouvá zázemí, o změnách tratí nemluvě, ty nebyly nikdy zcela identické. Termín Chobotroadu býval zpočátku vždy z posledních víkendů v dubnu. K těmto akcím se ještě občas uspořádal nějaký mimořádný sraz, například podzimní v listopadu 1999 ve spolupráci s kolegy veteránisty z Berouna, nebo ,,Mírové slavnosti,, pod taktovkou dvou Mírů- Chobota a Mirka hasiče, (mnozí ještě pamatujete jeho jeho účast se strojem Suzuki LJ-80- největší muž v nejmenším voze). Vzhledem k postupnému přesouvání termínů se pátek třináctého jeví jako výtečný tah, všichni naši účastníci si mohou spočítat a zakroužkovat v kalendáři, kdy nás mohou navštívit třeba za 100 let, čímž hravě předcházíme výmluvám typu ,,já nevěděl kdy to máte,, :-)

První Pátek třináctýho se konal v létě roku 1999 s účastí čtyř vozů- Chobot s Jeepem CJ 7, Míla s Jeepem Willys, a hosty byly dvě kralupské posádky se stroji východního bloku. Jezdily se známé i neznámé trati našeho obvyklého působiště, sobotní večer patřil country zábavě ve vesnici na trati. Následující srazy už byly o poznání silnější v účasti strojů, počítáno na desítky. Chobot, jezdící to dobou aktivně motokros, je na tomto poli stále úspěšnější, což v důsledku znamená stále méně času na organizování Pátků, ale do našeho pořadatelského tandemu přichází náš další kolega, dřívější host z regionu, Padouch s vozem Toyota BJ-40, několik následujících akcí se koná v končinách, které má dobře zmapované a takřka za domem. Až budete u starších fotek vzpomínat na stroje zbarvené červeným bahnem, pak vězte, že jste se zúčastnili právě těchto srazů.

Další z našich milých místních hostů, Racochejl, se pozvolna infiltruje do týmu, mezitím zakladateli srazů, Chobotovi, pro své značné úspěchy v motokrosu na poli českém i evropském prakticky nezbývá čas na účast při organizaci srazů, nicméně naše zbylé trio jede dál a stabilizuje se forma, kterou akce mají prakticky dodnes- dopolední start podle itineráře lehčím terénem s dojezdem do míst, kde následují bodované terénní soutěže, volné ježdění a případná dobrovolná devastace strojů.

Pro své rodinné a pracovní povinnosti naše řady postupem času opouští (doufáme že dočasně) Padouch, poslední roky pořádáme srazy ve dvou s Racochejlem, snad se nám alespoň trochu daří, díky neustálé poměrně silné návštěvnosti.

Na místě je poděkovat našim dalším externím pomocníkům, z dřívějších let je to výše zmiňovaný Míra hasič, další náš milý kolega je Jarda z Křivoklátska, kterého jste občas mohli vidět na bodovaných úsecích se stopkami v ruce a nemohli vidět při najíždění trati s jeho tehdejším krásným Samuraiem. Při jednom z posledních srazů nás tahal z bryndy při absenci pořadatelských strojů přespolní Čáp s Uazem a tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Zkrátka děkujeme, děkujeme všem. Není možné vyjmenovat všechny pomocníky, leckdo přispěl přiložením ruky k dílu, sponzorským darem (Verčo, díky za dortíky, očekáváme další) nebo třeba i kritikou, která nás rovněž dokáže posunout někam dál...